Nenašlo se
Svatá Anna, chladna z rána ...
- Svatý Jakub dává kukuřici klasy, svatá Anna vlasy.
- Jakub načeše, Anna napeče.
- Svatá Anna - chladna z rána.
- Bábo, bábo, svatá Anno, dej aby uzrálo!
- O svaté Anně žitečka se nažne.
- Svatá Anna žito žala.
- Když na svatou Annu mravenci pilně lezou a dělají si kopky, hádá se na tuhou zimu.
Tahle rčení asi zná skoro každý. Léto sice teprve pořádně začíná, ale ta „vlahá“ rána jsou spíše doménou květnových a červnových dnů. Ale málo kdo ví, o jakou Annu se to vlastně jedná. A proč je svatá. Svatost získávali křesťané zpočátku za hrdinskou smrt za víru; teprve později, kdy již v arénách nečíhali hladoví lvi, za výjimečné skutky. Svatost té „naší“ Anny je tak trochu výjimkou - jde o osobnost z počátků křesťanství, která však nezahynula násilnou smrtí - naopak život stvořila, a to život, který ovlivnil další dějiny lidstva.
Při silnici z Prahy do Staré Boleslavi je řada kapliček; vedou od kostela na Proseku k chrámu Nanebevzetí Panny Marie na boleslavském náměstí. Možná to nevíte, že kapličky jsou od sebe vzdáleny na délku Karlova mostu. V oplocení zahrady bývalého pivovaru v Brandýse, asi tam, kde je dnes obchodní komplex „Plus“, stávala také jedna. Jako malý kluk jsem chodívával s babičkou na trh. Ta na zpáteční cestě do kapličky dávala vždy jednu ze zbylých kytic, prý „ke svaté Anně“. Skutečně, visel tam obraz jakési ženy se svatozáří, ale nevěděl jsem vůbec o koho jde a proč jí babička věnuje takovou pozornost. Tak teď bych to chtěl napravit a o získané poznatky se podělit i s vámi.
Jméno Anna v temnotách dějin
Anna je jméno pradávné, dá se říci z úsvitu lidského věku. Podle nejranější křesťanské tradice se tak jmenovala matka Panny Marie, proto se jméno často vykládalo z hebrejštiny, v níž „Channáh“ znamená „milostná“, „líbezná“ (z naprosto stejného hebrejského základu je odvozováno - mnohem správněji - také jméno Hana). Avšak ve starých písemných památkách můžeme najít Annu i v kulturách tak odlišných, že o hebrejské jméno jít nemohlo. Snad vůbec nejstarší známou Annou je mladší sestra královny Didony, podle pověsti zakladatelky Kartága. Dido usilovala o lásku hrdiny Aenea, který u severoafrických břehů přistál při své cestě ze zničené Tróje do Itálie. Ačkoliv jí Anna pomáhala, snažila se Dido marně o Aeneovu trvalou náklonnost, slavný Trójan odplul a nešťastná královna se upálila na hranici. K zániku Tróje došlo patrně na začátku 12. století př. Kr., a i když je básnický popis událostí mnohem mladší, přesto je v něm jméno Anna situováno do této historicky nedozírné dálavy. Někteří badatelé pokládají proto Annu za jméno fénické. Známe je však také z ranných dějin Říma. Jedna z původních bohyň se jmenovala Anna Perena. Byl jí zasvěcen háj na levém břehu Tibery, kde se na její počest konala po staletí vždy 15. března veselá slavnost; věřilo se, že každý má před sebou tolik let života, kolik tu vypije pohárů vína. Podle římské pověsti šlo vlastně opět o Annu, sestru královny Didony. Tato dívka se prý za Aeneem vypravila až do Itálie a slavný hrdina ji přijal s láskou ve svém domě, ovšem jeho žena Lavinia, bez sebe žárlivostí, chystala vraždu. V noci se sestře zjevila Dido a prozradila ji okolní úklady. Anna se v zoufalství vrhla do řeky - bohové se však slitovali nad její krásou a proměnili ji v nesmrtelnou nymfu, vodní božstvo.
Evangelium o narození Panny Marie
Anna, kterou my známe jako svatou, byla matkou Panny Marie, která porodila Ježíše Krista.
V prvních stoletích křesťanství bylo rozšířeno evangelium o narození Marie, které bylo připisováno sv. Matoušovi. Mnohé staré křesťanské sekty je považovaly za pravé a autetnické. Toto evangelium nalézáme také ve spisech církevního otce Jeronýma, který žil ve čtvrtém století. Větší část tohoto evangelia je také obsažena v Evangeliu Jakubově.
Kapitola I.
Požehnaná a věčně velebená Panna Maria vyšla z královského pokolení a rodiny Davidovy a narodila se v městě Nazaretě a byla vychována v Jerusalemě, ve chrámu Páně.
Její otec se jmenoval Joachim a její matka Anna. Rodina jejího otce byla z Galileje a z města Nazaretu. Rodina matčina byla z Betléma.
Žili prostě a spravedlivě před tváří Pána a zbožně a bezvadně před lidmi. Dělili totiž vše, co měli, na tři části.
Jednu část věnovali chrámu a kněžím ve chrámě, druhou rozdělovali mezi cizince a lidi chudobné a třetí ponechávali pro sebe a pro potřeby své rodiny.
Tímto způsobem žili asi dvacet let cnostně a z milosti Boží a v úctě lidí - bez dětí.
Ale slíbili, že kdyby jim Bůh popřál milosti nějakých potomků, věnovali by jej službě Pána a proto chodívali každoročně ke slavnosti do chrámu Páně.
A tu se stalo, že když se blížila slavnost zaslíbení, přišel Joachim s některými jinými svého kmene do Jeruzalema a v době té byl veleknězem Izachar.
A když tento Izachar spatřil Joachima s ostatními jeho sousedy, kteří přinášejí oběti a tázal se ho proč on, který nemá děti, se odvažuje objevovati s těmi, kteří je mají?
Dodal přitom, že jeho oběti nemohou býti Bohem přijaty nikdy od toho, který je nehodný míti dětí, poněvadž Písmo praví, že každý je proklet, kdo by nezplodnil mužského potomka v Izraeli.
Řekl dále, že nejprve se musí očistit z této kletby zplozením potomka a pak teprve aby znovu přišel se svými obětmi před tvář boží.
Ale Joachim, jsa ve velikém zmatku z hanby nad takovou výčitkou, odešel k pastýřům, kteří byli s dobytkem na svých pastvinách.
Kapitola III.
Potom se anděl zjevil Anně, jeho manželce a řekl: neboj se a nedomnívej se také, že to, co vidíš, je duch.
Neboť já jsem onen anděl, který donesl tvoje modlitby a almužny před Boha a jsem nyní poslán k tobě, abych ti pověděl, že se ti narodí dceruška, která se bude jmenovati Marie a že bude požehnaná mezi všemi ženami.
Ona bude ihned po svém narození plna milosti Pána a setrvá po tři roky v domě svého otce a později, poněvadž je věnována službě Pána, nebude vycházeti z chrámu až dospěje let zralosti.
A tak Anna počala a porodila dceru a podle rozkazu andělova ji nazvali rodiče Marie.
Jak se psalo o sv. Anně více než před sto lety ...
Jelikož však po 20 letech manželství neměli dítek, odstrčil je kněz od obětí, nad čímž se velice zarmoutili. Ještě vroucněji se modlili Boha o dítě - i byli vyslyšeni. Bůh jim dal nejsvětější dítko - nejblahoslavenější Pannu Marii. Sv. Archanděl Gabriel zvěstoval sv. Anně vyslyšení její modlitby i jméno, jaké by dítku dali.
Majíc už 44 léta, porodila sv. Anna 8. září nejbl. P. Marii. Radosť rodičů byla veliká. Po čtyřech letech zemřel sv. otec Jáchym. Sv. matka Anna zesnula ve vysokém věku. Její zásluha jest veliká, protože jest matkou Rodičky Boží. U Řeků byla již záhy ctěna. Teprve papež Řehoř XIII. zavedl všeobecně r. 1584. svátek její ve sv. církvi i ustanovil pro něj 26. červenec, kterýž dle podání byl dnem smrti její.
Mnoho kostelův a kaplí jest jí zasvěceno. Také poutní místa vznikla k její cti. Sv. Anna jest patronkou horníkův a paní ve stavu požehnaném. Její pravá ruka se uctívá ve Vídni a levá v Římě.
Poučení
Sv. Anna modlila se 20, až byla vyslyšena. křesťané milí ! buď vytrvalý v modlitbě a důvěřuj v Boha. Sv. Augustin praví krásně: „Modlitba jest základní pilíř sv. ctnosti, Božský řebřík, družka vdov, přítel andělů, základ víry, koruna mnichův a podpora manželů.“
Zdroj: druidova mysteria
